Na dnení den jsme měly domluveného tuk tuka, aby nás provezl celým starým městem, protože Anuradapura je snad ještě větší než Polunaruwa. Musím říct, že Polunaruwa se mi líbila víc, byla klidnější, více zachovalá, nebyly tam žádné moderní kýče a žádné plné autobusy srílanckých turistů.
Viděly jsme toho ale docela hodně. V poledne jsme si odpočaly v hotelu a v 16hod. nás vyzvednul jiný tuktuk(tomu "dopolednímu se "prý" porouchal motor) a jeli jsme do Mihintale, kde se na Srí Lance zrodil budhismus. Možná to bylo hezké místo, ale pro mě o byl jen boj s davem školáků kupujících maminkám kýčovité malby Budhy anebo umělé květiny(které jsou tady hodně v módě). Nejlepší bylo jak jsme lezli na skálu, tak po cestě nahoru jsme "bojovala" s davem školáků brodících se dolů a po cestě zpátky zase naopak. Když jsme z tohoto místa odcházeli tak z místního "lampiónu" se ozvalo:"ble ble ble ble ble czech republic ble ble ble"...načež jsme pochopili, že tak oznámili všem kolemjdoucím, že ty češky, které před hodinou přišly už odcházejí a loučí se s námi:):)Po cestě do Anuradapury jsem si koupila manga a večer se přejedla(úplně rozplývajícím se ovocem...Klárka na mě tak trošku divně koukala...vypadala jsem ja malé dítě ušmudlané ne čokoládou ale mangem:))
1 komentář:
no teda:-) ja jsem se v Indii udelala to same, totalne jsem se prejedla mangem...v tom mem ovsem sidlil "kosmopolitne rozsireny strevni bicikovec":-))a ja pak 4 mesice bojovala s prujmem..Ale jinak mango fakt pochoutka
Okomentovat